
F. ti za to nestojí...
Byli jsme v parku, lehli jsme si do trávy... Klábosili... Vzpomínali... A já byla strašně zaseknutá.. A on se ještě divil. Nebylo mi do smíchu,ikdyž mě pořád říkal :"Miri, směj se! Úsměv ti sluší,ale když se mračíš.... " Nevěděla jsem,jak se mám chovat.. Měla jsem strašnou chuť mu dát aspoň pusu,ale neudělala jsem to. Možná spolu ještě budeme v pátek po přijímačkách ještě s jeho spolužákem popíjet.. Ale nevím,jestli na to budu mít sílu.. Jestli tohle zvládnu.. Řekla jsem mu, že tohle asi nemělo cenu, že se mi neměl kdysi v tom červenci ozývat.. Že to nejspíš byla chyba... A ještě jsem mu řekla se slzami v očích: "ZLOMIL JSI MI SRDCE" ...A odešla jsem... Ten pláč... Nejde zastavit...
dobre...aspon nebudu jedina, kdo je na tom podobne..neli stejne...
jezis..to co obsahuje tento clanek...mno chci rict...jsem s tebou..ted mi z toho tak trochu vyhrkly slzy,,ae budu verit ze se z toho dostanes..ja jsem se z toho taky dostala,ale vzpominky tu budou stale..na to co jsem s nim prozila nikdy nezapomenu, i kdyz uz je to nekdo jiny, kdo si chce ziskat me city...