Bála jsem se tohoto dne. Strašně moc. Ikdyž to tak teď ke konci týdne moc nevypadalo. Dusila jsem to v sobě. Myslela jen na ten okamžik. Jak to dopadne. Co mi řekne. Co cítí.

Už od dnešního rána jsem byla fakt v psychu. Odpoledne, když jsem šla na vlakáč, jsem byla taky docela. Hmm. Bylo mi zle. Na blití. Šílený strach. A strašně mě znervózňovalo to zpoždění vlaku. Pak, když přijel a F. vysedl, když jsem ho spatřila. Nedávala jsem to. Koukala do země a čekala až za mnou příjde. Věděla jsem přesně, co mi řekne, jak to dopadne. Hmm. Jenom jsme se pozdravili a šli už na busák. Spíš bylo ticho. Vždycky jsme jen něco prohodili. Jak to vidíme. Jak si to představujeme a blabla. Za nic jiného než bla bla to nepovažuju, páč on si to asi neuvědomil, ale to bylo jasné hned od začátku, že to bude stát za hovno. Jenže furt tam byla ta naděje. Že to bude lepší a tak, jenže on mi prostě řekl, nebo spíš neřekl, ale myslel to tím, že ho to už asi nebaví, nebo já nevím. Mě to už taky moc nebavilo, ale aspoň ta chvilička s ním mě strašně udržovala tou HAPPY. Neříkám že předtím jsem šťastná nebyla, ale on mě vždycky tak skvěle naladil. Ty naše zážitky, Luha, Medla, Uh a ostatní kalby. Naše první kalba na Jamě. a pak prostě ty akce. Achjo. Na tohle se prostě nedá zapomenut. Na něj se nedá zapomenout. Nejvíc mě zamrzelo, když mi řekl, že mě obral o pul roku života. Ale abych řekla pravdu, tak možná mě obral, ale bylo to straašně krásné. A prostě nejvíc všechno co sem mohla s klukem zažit. S klukem jako je on...Taky mi řekl, že nechce aby jsme se uplně odtrhli, že musíme být stále v kontaktu. Že si myslí, že stejně mě bude pak prosit, abych se k němu vrátila, ale sakra proč se pak se mnou rozcházel? Jo, je to složité. Prej to bude teď pro nás lepší, ale já to stejně vidím tak, že z toho budu kdoví jak dlouho v depresi. A z toho mám strach. Pak mi napíše a to bude ještě horší... Ach jo. Musela jsem se trochu vypsat, ikdyž jsem to už řekla kamarádkám, které mě podporujou, za což jim kujuu ♥
A víte co je fajn? Že si to zatím neuvědomuju moc. Že mě opustil. Že s ním nebudu tráviit ty chviličk v pátek, že s ním už nebudu na kalbách, že už nebudu mít modřiny, bolesti, rozkousané rty a další sadomasochistické speciality od něj.:) Jsem fakt zatím poříd v klidu. uvidím co zítra. Co po zítří, za týden. Beztak se ozve. Sám to říkal. Že mu budu chybět. Ale vždyť on mě taky. Ale 2x do stejné řeky nevstoupíš. A já právě nevím. Já ho mám fakt ráda. Hmm. Chce to pivo, ale vždyť už jsem měla:) pujdu povspouzet další, zewlit, přemýšlet, utápět se v depresi, čekat, a já nevím co všechno....Byl to krásný půl rok..
Aloha F ♥
Neboj miri ty to zvladnes ;-)